Jak vzniklo Rakousko: Od markrabství k velmoci
Rakousko patří dnes mezi nejvýznamnější středoevropské státy s bohatou kulturní i politickou minulostí. Jeho zrod však nebyl náhodný – vyrostlo z drobného pohraničního území na východním okraji Franské říše a během staletí se proměnilo v jednu z největších evropských velmocí. Cesta od skromného markrabství k mnohonárodnostnímu impériu Habsburků trvala více než tisíc let.
Východní marka: Kolébka Rakouska
Kořeny rakouského státu sahají do konce 8. století, kdy Karel Veliký po porážce Avarů zřídil na východní hranici své říše obranné pohraniční území známé jako Avarská marka. Toto území mělo chránit říši před nájezdy kočovníků z východu. Po vpádech Maďarů v 10. století však marka dočasně zanikla.
Skutečný počátek Rakouska bývá datován rokem 976, kdy císař Ota II. udělil Východní marku (marchia orientalis) rodu Babenberků. Prvním markrabětem se stal Leopold I. Babenberský, přezdívaný „Slavný“. Území se rozkládalo podél Dunaje a představovalo obranný val Svaté říše římské proti Uhrám.
Ostarrîchi: První zmínka o Rakousku
Zásadním mezníkem je rok 996, kdy se v listině císaře Oty III. poprvé objevuje název „Ostarrîchi“ – tedy „Východní říše“. Z tohoto starohornoněmeckého slova se později vyvinulo německé Österreich i české Rakousko (odvozené od hradu Ratgoz/Raabs). Tento dokument je považován za jakýsi „rodný list“ Rakouska a v roce 1996 si země připomněla 1000 let své existence.
Babenberkové: Budovatelé rakouského státu
Rod Babenberků vládl v Rakousku téměř tři století (976–1246) a významně formoval jeho podobu. Postupně rozšiřovali své území, budovali města a podporovali církevní instituce.
Mezi nejvýznamnější panovníky patřili :
- Leopold III. Svatý (1095–1136) – zakladatel klášterů Klosterneuburg a Heiligenkreuz, později svatořečen a prohlášen za patrona Rakouska.
- Jindřich II. Jasomirgott (1141–1177) – v roce 1156 získal pro Rakousko klíčový dokument Privilegium minus, jímž bylo markrabství povýšeno na vévodství. Rakousko se tak stalo samostatným územím nezávislým na Bavorsku. Jindřich také přesídlil sídlo do Vídně, která se stala novým centrem země.
- Leopold V. – proslul zajetím anglického krále Richarda Lví srdce, za jehož výkupné byly opevněny mnohé rakouské hrady a založena mincovna ve Vídni.
Za Babenberků se Rakousko připojilo k Štýrsku (1192) a stalo se ekonomicky i politicky sílícím územím.
Konec Babenberků a přemyslovská epizoda
V roce 1246 padl v bitvě na řece Litavě proti Uhrům poslední mužský Babenberk Fridrich II. Bojovný. Vymřením rodu vypuklo v Rakousku bezvládí a boj o dědictví.
Situace využil český král Přemysl Otakar II., který se roku 1251 stal rakouským vévodou a postupně ovládl Štýrsko, Korutany i Kraňsko. Vybudoval rozsáhlou středoevropskou říši sahající od Krkonoš až k Jaderskému moři. Jeho ambice však narazily na vzestup nového rodu – Habsburků.
Nástup Habsburků
Osudová bitva se odehrála roku 1278 na Moravském poli, kde Přemysl Otakar II. padl v boji s římským králem Rudolfem I. Habsburským. Tímto vítězstvím se otevřela cesta k habsburské nadvládě nad Rakouskem, která měla trvat neuvěřitelných 640 let – až do roku 1918.
Rudolf udělil rakouské země v léno svým synům a Habsburkové postupně budovali z Vídně své mocenské centrum. Ve 14. století za vévody Rudolfa IV. Zakladatele vzniklo tzv. Privilegium maius (byť částečně padělané), které povýšilo Rakousko na arcivévodství a dalo mu výsadní postavení v říši. Rudolf také založil Vídeňskou univerzitu (1365) a zahájil stavbu dómu svatého Štěpána.
Cesta k velmoci: Sňatková politika Habsburků
Habsburkové se proslavili heslem „Bella gerant alii, tu felix Austria nube“ – „Války ať vedou jiní, ty, šťastné Rakousko, se žeň!“ A skutečně, svou moc rozšiřovali především chytrými sňatky.
Zlomovým okamžikem bylo zvolení Fridricha III. římským císařem v roce 1452 – od té doby držel císařskou korunu Svaté říše římské prakticky nepřetržitě rod Habsburků. Sňatkem jeho syna Maxmiliána I. s Marií Burgundskou získali Habsburkové Nizozemí, a další generace pak Španělsko, Neapol a rozsáhlá zámořská území. Po bitvě u Moháče roku 1526 připojili Habsburkové k rakouským zemím také České království a Uhry, čímž vzniklo jádro budoucí podunajské monarchie.
Rakousko jako evropská velmoc
V 17. a 18. století čelilo Rakousko opakovaným tureckým invazím. Rozhodujícím okamžikem bylo osvobození Vídně roku 1683, po němž následovala expanze na jih a východ. Vojevůdce princ Evžen Savojský dobyl na Turcích Uhry a Sedmihradsko.
Za vlády císařovny Marie Terezie (1740–1780) a jejího syna Josefa II. prošla monarchie rozsáhlými reformami – centralizací správy, zavedením povinné školní docházky, zrušením nevolnictví a náboženskou tolerancí. Rakousko se stalo osvícenskou velmocí schopnou konkurovat Prusku i Francii.
Po zániku Svaté říše římské roku 1806 vyhlásil František II. samostatné Rakouské císařství (od roku 1804). Vídeň se pak stala dějištěm slavného Vídeňského kongresu (1814–1815), kde kancléř Metternich spoluutvářel poválečné uspořádání Evropy.
Rakousko-Uhersko a konec monarchie
Po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866 došlo k vnitřní reformě státu. Rakousko-uherským vyrovnáním roku 1867 vzniklo dualistické Rakousko-Uhersko – jedna z největších evropských říší, druhá největší z hlediska rozlohy. Zahrnovala dnešní Rakousko, Maďarsko, Česko, Slovensko, části Polska, Ukrajiny, Rumunska, Chorvatska, Slovinska, Srbska i Itálie.
Mnohonárodnostní podstata monarchie se však stala její slabinou. Po porážce v první světové válce a smrti dlouholetého císaře Františka Josefa I. se říše rozpadla. Roku 1918 vznikla Republika německé Rakousko, později přejmenovaná na Rakouskou republiku.
Závěr
Od nenápadné pohraniční marky Karla Velikého přes babenberské vévodství, přemyslovskou epizodu a habsburské arcivévodství až k mnohonárodnostní podunajské monarchii – historie Rakouska je fascinujícím příběhem o vzestupu jednoho z nejmocnějších států Evropy. Přestože dnešní Rakouská republika je malou alpskou zemí, její kulturní a politické dědictví dodnes výrazně ovlivňuje celou střední Evropu, včetně České republiky, jejíž osudy byly s Rakouskem po staletí neoddělitelně spjaty.
Myšlenka k zamyšlení : Bylo Rakousko, resp. Rakousko – Uhersko opravdu „žalářem národů“, nebo spíše útočištěm mnoha menších národů, kteří sami byli malé, ale společně tvořily velmoc. Co myslíš ty, čtenáři ?
Jak vznikly Benátky? Historie města na kůlech
Benátky patří mezi nejfascinující města světa. Postavené uprostřed laguny na tisících dřevěných kůlů, s ulicemi tvořenými kanály a náměstími lemovanými paláci, představují jedinečný urbanistický zázrak. Jak ale vůbec bylo možné vybudovat město na vodě? A proč se lidé rozhodli usadit na tak nehostinném místě? Pojďme se ponořit do fascinující historie města, které vzniklo z nouze a stalo se jednou z nejmocnějších říší středověku.
Útěk před barbary: Zrození města v laguně
Historie Benátek začíná v období pozdní antiky, kdy se Římská říše zmítala v krizi. Rozhodujícím okamžikem byla vlna barbarských nájezdů, které pustošily severní Itálii v 5. a 6. století. Obyvatelé bohatých římských měst jako Aquileia, Padova, Altino či Concordia byli nuceni prchat před Huny vedenými Attilou (v roce 452) a později před Langobardy (od roku 568).
Kam se ale mohli uprchlíci ukrýt? Volba padla na místo, které barbarští jezdci nemohli snadno dobýt – bažinatou lagunu podél severního pobřeží Jadranu. Mělká voda, spletitá síť ostrůvků a proměnlivé přílivy vytvářely přirozenou obrannou bariéru. Původně dočasné útočiště se postupně proměnilo ve stálé sídlo.
Život na ostrovech: První obyvatelé laguny
Raní obyvatelé laguny se živili především rybolovem a obchodem se solí, kterou získávali odpařováním mořské vody. Osídlení se rozprostíralo na řadě ostrůvků – nejvýznamnějšími ranými centry byly Torcello, Malamocco a Heraclea.
Politicky patřila oblast zpočátku pod Byzantskou říši, což mělo pro budoucnost Benátek zásadní význam. Východořímský vliv se dodnes odráží v architektuře, umění i mentalitě města. V roce 697 si prý Benátčané zvolili prvního dóžete (dux) jménem Paolo Lucio Anafesto – tato tradice, ať už legendární či skutečná, položila základ nezávislé republiky.
Klíčovým rokem byl 810, kdy útoky Franků pod vedením Pipina donutily obyvatele přesunout centrum na skupinu ostrovů zvanou Rialto – to je místo, kde dnes stojí historické jádro Benátek.
Zázrak techniky: Jak postavit město na vodě ?
Nejfascinujícím aspektem Benátek je způsob, jakým byly postaveny. Bažinaté dno laguny nemohlo unést těžké kamenné stavby, a tak Benátčané vyvinuli geniální stavební techniku.
Základ z dřevěných kůlů
Do bahnitého dna zatloukali statisíce dřevěných kůlů – nejčastěji z dubu, olše, borovice a modřínu. Dřevo pocházelo především ze slovinských a chorvatských lesů a bylo dopravováno po řekách a moři. Kůly byly dlouhé několik metrů a zaráženy tak hluboko, až narazily na pevnou vrstvu jílu zvanou caranto.
Například bazilika Santa Maria della Salute stojí na více než 1 100 000 kůlů, slavný most Rialto je podepřen dvanácti tisíci kůly a základy zvonice na Náměstí sv. Marka tvoří přibližně 100 000 pilotů.
Proč dřevo neshnije ?
Zajímavým fenoménem je, že dřevo pod hladinou nehnije. Bez přístupu kyslíku se dřevěné kůly postupně petrifikují – minerály z vody pronikají do dřevěné struktury a mění ji v materiál tvrdý téměř jako kámen. Po staletích tak základy Benátek zpevnily místo aby se rozpadly.
Na zaražených kůlech ležely dřevěné rošty, na ně se pokládala vrstva istrijského vápence – odolného kamene z chorvatské Istrie, který dobře snáší slanou vodu. Teprve na tomto základu vyrůstaly cihlové zdi paláců a kostelů.
Vzestup námořní velmoci
Od 9. století začaly Benátky nezadržitelně růst. Klíčovou událostí bylo přenesení ostatků svatého Marka z Alexandrie do Benátek v roce 828. Dva benátští kupci údajně tělo evangelisty propašovali v sudu s vepřovým masem, kterého se muslimští celníci štítili dotknout. Svatý Marek se stal patronem města a jeho symbolem – okřídleným lvem.
Během středověku se Benátky proměnily v Nejjasnější republiku (Serenissima Repubblica), obchodní a námořní velmoc, která ovládala Středomoří. Vrcholu dosáhla v době čtvrté křížové výpravy (1204), kdy Benátčané pod vedením dóžete Enrica Dandola dobyli Konstantinopol a získali obrovské území i nesmírné bohatství.
Zlatý věk : Město obchodníků a umělců
Od 13. do 15. století zažívaly Benátky zlatý věk. Rialto se stalo hlavní obchodní tepnou Evropy – zde se směňovalo koření z Orientu, hedvábí, sklo, sůl i otroci. Benátský obchodník Marco Polo ve 13. století procestoval Asii a přinesl Evropě zprávy o vzdálené Číně.Bohatství umožnilo vznik jedinečné architektury spojující byzantské, gotické a orientální prvky.
Vznikaly slavné stavby jako :
- Bazilika sv. Marka (od 11. století)
- Dóžecí palác (Palazzo Ducale)
- Ca‘ d’Oro – zlatý palác na Canale Grande
- Most Rialto – kamenná verze z konce 16. století
Benátky se také staly centrem umění – tvořili zde malíři jako Tizian, Tintoretto či Veronese, později také Canaletto a Tiepolo.
Úpadek a nový začátek
Objevení nových obchodních cest kolem Afriky a Ameriky v 15. a 16. století postupně podkopalo benátský obchodní monopol. Přesto si republika udržela nezávislost až do roku 1797, kdy poslední dóže Ludovico Manin abdikoval pod tlakem armády Napoleona Bonaparta. Skončila tak více než tisíc let trvající historie Nejjasnější republiky. Po napoleonských válkách připadly Benátky Rakousku a v roce 1866 se staly součástí sjednoceného Italského království.
Benátky dnes : Boj s vodou
Moderní Benátky čelí zásadním výzvám. Město se pomalu potápí – kombinace stoupající hladiny moře, klesání terénu a fenoménu zvaného acqua alta (mimořádně vysoká voda) ohrožuje samu existenci historického centra. Slavné Náměstí svatého Marka bývá dnes zaplavováno desítkykrát ročně.
Ochranou má být obří projekt MOSE – systém pohyblivých bariér u vstupů do laguny, který se aktivuje při hrozbě povodně.
Odkaz města na kůlech
Benátky jsou úžasným svědectvím lidské vynalézavosti a odhodlání. Z bažinaté laguny, kam prchali uprchlíci před barbary, vyrostlo město, které po staletí utvářelo evropské dějiny, obchod a kulturu. Dřevěné kůly zaražené do bláta před více než tisícem let dodnes nesou tíhu paláců, kostelů a mostů – tichým důkazem toho, že s dostatkem odvahy a představivosti lze postavit i to, co se zdá nemožné.
Návštěva Benátek proto není jen turistickým zážitkem – je to setkání s jedním z největších architektonických a civilizačních zázraků, které kdy lidstvo stvořilo.